Uživatelský vstup do programu můžeme v zásadě rozdělit na dva druhy:

• přímý vstup z klávesnice do běžícího programu
• vstup do programu v podobě parametrů

Python nabízí několik různých způsobů, jak zařídit obě možnosti vstupu. V dalším se seznámíme se základními z nich.

Nejzákladnějším způsobem, jak z běžícího programu vyvolat interakci s uživatelem, je pomocí metody input():

Uvedený kód čeká na zadání vstupního řetězce ukončeného klávesou ↵. Zadaný řetězec (bez odřádkování, to jen potvrdilo vstup) je předán jako návratová hodnota funkce (v našem případě tedy do proměnné answer).

Má-li vstupem být třeba celé číslo, je třeba vrácený řetězec na celé číslo převést, tj. provést např. answer = int(answer).

Metoda input([PROMPT]) má jeden velmi užitečný nepovinný řetězcový parametr, tzv. výzvu (prompt):

PS: Chcete-li chování této uživatelské výzvy vylepšit, můžete před jejím použitím naimportovat modul readline (dostupný pouze na platformě Unix!). Vstupní řádka pak „získá“ mimo jiné historii a větší možnosti editace (některé klávesové zkratky apod.).

Co se vstupních parametrů skriptu týká, máme v Python'u k dispozici kromě jednoho zcela základního modulu:

0. sys.argv – přístup k parametrům skriptu na nejnižší úrovni

...také několik „generací“ modulů vyšší úrovně:

1. getopt – nejstarší (a nejklasičtější) nadstavba pro práci s argumenty příkazové řádky
2. optparse – vylepšení předchozího modulu; dostupné od verze Python'u 2.3
3. argparse – poslední generace modulů pro zpracování argumentů příkazové řádky; dostupné od Python'u 3.2

Zatímco modul sys.argv je zcela základní a veškerou práci s parsováním vstupních agumentů na potřebné hodnoty si musíte obstarat sami, další moduly poskytují nejrůznější vylepšení, jak téhož dosáhnout snadněji. Z praktických důvodů je modulu argparse věnována samostatná přednáška.

Nejjednodušším způsobem, jak předat právě spouštěnému programu (skriptu) nějaké údaje, je využít vstupních parametrů skriptu.

Bez argumentů:

S argumenty:

Vidíme, že jméno spouštěného programu je předáno jako první prvek v seznamu argumentů, zatímco vše ostatní je „rozsekáno“ podle mezer a předáno jako další prvky seznamu.

PS: Nezkoušejte míchat parametry s wildcard-znaky, výsledky by vás nejspíš poněkud překvapily...

Pokud bychom chtěli předat jako jeden parametr text, který obsahuje mezery, muzíme ho buď zuvozovkovat (což funguje všude):

..nebo mezery odiskejpovat (což nezabere pod Windows, ale pod UNIXem je to standard):

Typické použití v programu bude vypadat asi následovně:

Samozřejmě si musíte pohlídat, že uživatel zadal potřebný počet parametrů a ve správném tvaru. Pokud ne, dejte mu o tom vědět a ukončete provádění skriptu. (Respektive použijte nějaké výchozí hodnoty, je-li to možné, ale pak o tom též nějakým způsobem informujte. Alespoň v README :)

Smyslem tohoto modulu je víceméně jediné – lidem, kteří jsou zvyklí na céčkovskou funkci getopt(), nabídnout její funkčně podobnou obdobu i v Python'u:

Výstupem funkce je seznam dvojic za všechny přítomné přepínače (: a = označují přepínače, které vyžadují vstup) a seznam argumentů. Veškeré testy na povinné přepínače a argumenty a správné hodnoty zadání, stejně jako podrobnou nápovědu si tak musíte kompletně napsat sami, protože getopt za vás zkontroluje prakticky jediné – zda mezi přepínači není nějaký neznámý.

Ukažme si nejdříve chování kódu vybaveného modulem optparse při různých voláních skriptu z příkazové řádky. Daný skript pouze (přehledně) vypisuje, jaké argumenty na příkazové řádce obdržel:

Nevíme, jak program vůbec zavolat, tak to zkusíme bez parametrů:

Aha, takže přepínače nejsou povinné, ale jméno souboru ano. Tak ho zkusíme přidat (test.html):

Vida, přepínače mají nějaké výchozí hodnoty. Nebyla by k nim nějaká nápověda?

Tak to zkusme všechno najednou:

Aby se neřeklo, tak ještě obligátní dotaz na verzi programu :)

Příklad na předchozím slajdu je upraven podle ukázky na http://www.saltycrane.com/blog/2009/09/python-optparse-example/ (originální dokumentace k modulu optparse je velmi „výživná“):

Už na první pohled je modul optparse poměrně mocný. Pro podrobnosti se podívejte přímo do dokumentace, tady už jen několik poznámek:

• Přestože se návratová hodnota options z kódu options, args = parser.parse_args() tváří jako slovník, slovník to není :-( Naštěstí to spraví jedno volání funkce vars(), která převádí svůj argument na slovník (alespoň pokud je to objekt vybavený atributem __dict__): options, args = parser.parse_args() options_dict = vars(options) Použití vars() není úplně bez problémů, ale pokud pouze „vytáhnete“ hodnoty z parseru, nemělo by se nic zvláštního stát.
• Parametr action má k dispozici následující standardní operace: store (výchozí), store_const (uloží hodnotu parametru const), store_true, store_false, append (přidej nalezenou hodnotu do seznamu), append_const, count (inkrementuje odpovídající počitadlo), callback (vyvolá uvedenou funkci s danými parametry), help.
• S výhodou můžete použít též parametr type – určuje typ argumentu, který příslušný přepínač očekává. Jeho výchozí hodnotou je nepřekvapivě "string" (uvozovky jsou důležité), dále můžete použít "int", "float", "complex" a "choice" (viz další bod). Nestačí-li vám to, můžete optparse rozšířit o další typy.
• Pokud má mít nějaký přepínač pouze jistou množinu povolených hodnot, použijte kombinaci parametrů type="choice" choices=VÝBĚR: parser.add_option('-e', '--env', action='store', dest='environment', type='choice', # přepínač je výběrem z definované množiny hodnot choices=['production', 'staging', 'testing',], # možné hodnoty přepínače default='production', help='Environment to run on',) Upraveno opět podle http://www.saltycrane.com/blog/2009/09/python-optparse-example/ .
• Přepínače můžete seskupit do více skupin pomocí optparse.OptionGroup: # import potřebných konstruktorů from optparse import OptionParser, OptionGroup # zavedení vlastního parseru a (vizuálních) skupin přepínačů parser = OptionParser(..) group1 = OptionGroup(parser, 'NÁZEV', 'POPISEK') .. # A) ke každé skupině se chováme stejně, jako dříve k samotnému parseru – přidáváme do ní vlastní přepínače group1.add_option(..) .. # B) na konci pak skupinu přepínačů přidáme jako celek do parseru parser.add_option_group(group1)