"Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant," řekl přesvědčivě Švejk, "ti hloupí musejí dělat
výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl
každej druhej člověk úplně blbej. Kdyby například, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, znal každej
zákony přírodní a doved by si vypočítat vzdálenosti nebeský, tak by jenom vobtěžoval svoje okolí,
jako ňákej pan Čapek, kterej chodil ke 'Kalichu' do hospody a v noci vždycky vyšel z výčepu na
ulici, rozhlížel se po hvězdnatej vobloze, a když se vrátil, chodil vod jednoho k druhýmu a říkal:
'Dneska krásně svítí Jupiter, ty nevíš, pacholku, ani, co máš nad hlavou. To jsou vzdálenosti, kdyby
tě, lumpe, vystřelili z děla, tak bys tam rychlostí dělový kule letěl miliony a miliony let.' Bejval
přitom tak sprostej, že potom vobyčejně vyletěl z hospody sám, vobyčejnou rychlostí elektrický
tramvaje, asi tak, pane obrlajtnant, deset kilometrů za hodinu.

Nebo máme například, pane obrlajtnant, brabence..."